Každý jistě znáte obrázek oslíka, který jde za mrkví, kterou mu buď drží jeho jezdec, nebo ji oslík má rovnou přivázanou kdesi na svém těle. Na druhou stranu si málokdo uvědomujeme, že oslík nemůže přece za tou mrkví jít pořád. Taky se někdy musí něčeho nažrat (třeba té mrkve), jinak by chcípnul...V mém případě jsem oslíkovi (sám sobě :) napoprvé mrkev asi dal moc daleko, oslík byl přemotivován, hnal se jak splašený a když mrkev nesežral hned a rychle, tak se na ni vybodl. Podruhé se oslík za mrkví hnal zas tak urputně, že když už ji skoro měl v hubě, křuplo mu kopýtko :)
A teď hledám tu správnou cestu, jak s mrkví pracovat. Asi to bez cíle nepůjde, ale neměl bych to přehánět. Cílem je určitě maraton, otázka je kdy. Když to přeženu, zase to neklapne a co hůř, zase padne motivace a nebudu poté běhat. A to je chyba.
Na to jsem přišel už minulý rok a tuto zimu, když po neúspěšném pokusu o maraton na podzim 2006 jsem sportu moc nedal. Když nebudu počítat kolo na Malorce a pak nějaké to ježdění, byla to minulý rok bída. O zimě ani nemluvě. Teď zničehonic přicházím na to, že rozběhání jde docela pomalu ;) Tudíž suma sumárum, cesta nevede přes urputnost, ta vede k tomu, že po období maximálního úsilí přichází nepřiměřený veget.
Můj záměr je běhat či jezdit na kole pořád. A nastavit si cíl tak, aby byl současně motivační a stejně tak nevedl ke zbytečnému utavení se. V sobotu mě při běhu napadlo, že by to mohl být třeba zrovna PIM 2009. Jen tak v klidu si ho zaběhnout... ;)
Vůbec je to zvláštní. Právě v tu sobotu jsem běžel po lesní trase dlouhého běhu, kterou jsem běhával s běžeckou partičkou a vybavovaly se mi výhradně pozitivní vzpomínky. Může mi tedy někdo vysvětlit, proč má člověk tendenci s běháním pak na čas seknout a následně těžce začínat a nutit se do toho? :)
9 komentářů:
napadá mne také jedno přirovnání: ani megamrkev nepohne utahaným oslíkem zapřáhnutým do otěží těžkého povozu
znam to od sebe: po nepovedenem pokusu prichazi ztrata motivace. Je v tom dle meho zapojeno i ego. Clovek se proste musi s nezdarem umet take vyrovnat. Zklamani je o to vetsi,ze priprave vetsinou dal pomerne hodne a dlouhe mesice premyslel o tom jedinem: splneni cile.Ba co vic, pokud exhibuje v jakekoliv forme treba na webu, musi se vyrovnat i s urcitym pohledem dohledu (i kdyz ve vysledku kladnym samozrejme) a prekonani pocitu zavazku vuci napr, ctenarum blogu, kteri hecuji.
Tvuj dlouhodoby cil je jasny,ale zameril bych se na ty kratkodobejsi, co ti mohou prinest daleko vice nez mnohamesicni upinani se na jeden stredobod. (co pak, kdyby to nevyslo?) Idealni zacatek je jakakoliv desitka nebo petka, proste jakykoliv maly zavod. Clovek nabere zkusenosti, seznami se s fajn lidma a zkusi si realne, co to s nim dela pri zavodech. Atmosfera te dokaze docela snadno pohltit a o prepalene prvni zavodni desitce ti vypravi kazdy :)
Zkus se na to podivat z tohoto uhlu pohledu, dej si kratkodoby cil (max mesic/dva) splň ho a pokracuj dale. Myslim si, ze pro treti pokus je hlavni si beh nadosmrti neznechutit, radovat se z pohybu a jen jakoby nahodou probehnout cilem maratonu.
Drzim ti palce a jsem tvuj fanousek #1.
T.
Ahoj, perfektní námět a zpracování. Pěkně jsem si početl.
K otázce o motivaci. Určitě nejsou špatné krátkodobé cíle, nebo několik stupňu k dlouhodobému cíli. Já si dal loni den po PIMu závazek, že za rok ho uběhnu taky. A beru to postupně, Noční GP, 1/2PIM a teď mě čeká plný PIM. Mezitím jsem si přidal další "dílčí" motivace k běhu, zrychlování, "umístění" v behej.com poháru,... Zatím se během bavím a běh mě baví.
A snad ta mrkev není moc daleko.
OMG... ty jsi ale vážně dobrej (a taky vtipnej) tragéd! Bereš to moc vážně a moc hlavou. Potřeboval bys s tím něco udělat, pak by se ti běhalo lépe a lehčím krokem :-D
Z dnešního úhlu pohledu a se zkušenostmi, které dnes mám, nechápu proč se všichni ženou za cílem MARATON.
Pak si, ale vzpomenu na své začátky a svůj první maraton v druhém roce mého běhání. Bylo to po nemoci, ale tak moc jsem to chtěl, že jsem do toho šel. Posledních deset kilometrů jsem šel snad hodinu, ale do cíle jsem se dostal. Byl to doposud můj nejhorší běžecký zážitek a zatím i nejhorší maraton.
Další maraton jsem šel až za 7 let a celou tu dobu mi to nechybělo. Běhal jsem většinou desítky, maximálně půlmaratony.
Co tím vším chci říct? Prostě kdybych věděl to co vím dnes, tak v tom 97 se od toho neženu a pár let si na maraton počkám až dozraju. Ale tu zkušenost musí asi každý získat vlastní.
to beat:
pokud se mi podaří "jít" poslední desítku maratonu za hodinu, tak to nebude úplně nejhorší. On ten hrozný zážitek je vlastně ta krása, až tehdy se vyplaví ty pravé a nejúčinnjší endorfiny. A pokud ten první maraton bude ten nejpomalejší, tak se nic neděje.
Samozřejmě, v zásadě máš pravdu, člověk si může užít i při kraším běhu.
Ale holt maraton je maraton. Jsou hezčí a těžší hory než Mount Everest, ale ten je zase nejvyšší.
Nazdar Tragéde,
pokud si někdo vysní výstup na Mount Everest, čeká ho velice dlouhá a tvrdá cesta přes budování kondice, upevňování zdraví, mnoho výstupů na skalky a skály, čerpání zkušeností v Tatrách a Alpách, které následně uplatní v Andách, Kordiliérách či Pamíru a teprve potom získá morální právo stanout v základním táboře pod králem hor. Z vlastní zkušenosti už víš, že nelze vynechat postupnou cestu od nižšího k vyššímu. Na tvém Everestu tě smetla lavina, životem jsi nezaplatil. Nezdar při běhání se tak krutě neplatí, nejde téměř o nic, nejde-li o život, ale poučit se musíš. Vzhůru tedy na skalky a skály, někdo u nich zůstane i celý život. Je spousta běhů, zejména v Poháru běhej.com, kde je velmi početné pole běžců a kde bys získával běžecké ostruhy.
Ahoj, necekej ode mne nejake hlubokomyslne uvahy....
Nejsem zadny zkuseny bezec, spis naopak. Pred x lety jsem aktivne sportovala, 7x tydne min 2 hodiny denne, pak toho temer ze dne na den nechala, od te doby jsem zadne velke sportovni vykony nepredvedla... No a tak kdyz jsem v praci slysela, kolik kolegu beha, cvici, plave...tak jsem si rekla, ze neco zkusim taky... Priznam, ze dalsi docela velky duvod a nakopnuti, proc bych se nad sebou mela zamyslet bylo to, ze kdyz nam v praci nejezdily vytahy a museli jsme chodit po schodech, zjistila jsem, ze po rychle chuzi do naseho pracovniho patra (radsi nepisu do jakeho, abych nevypadala jako moc velka lemra ;) ) supim jak lokomotiva :( A tak jsem zacala v lednu behat. Kvuli praci a rodine se mi dari "trenovat" jen v sobotu a nedeli (pokud teda nelyzuju na horach, coz uz ted od dubna dale asi hrozit nebude :-)... A jak bych tech mych par vybehu zhodnotila? Zezacatku strasny funeni a styl indiansky beh (tzn. tak 100m beh pak 100m chuze a tak porad dokola). Ted uz se mi dari lepe, moji osobni porad stejnou trasu absolvuji se 4 chodeckymi vsuvkami a mam svuj maly cil - ubehnout to cele v kuse (jsou to asi 4km ) a pak okruh trochu prodlouzit, uz presne vim jak, nebot jsem si novou trasu uz byla omrknout na kole.
Co se tyka Tvych cilu, PIM 09 s takovym bahacim partakem jako mas Ty by mohl byt realisticky... Drzim palce, aby se Ti to povedlo :)
P.S. A kdyz se zadari, obcas juknu na Tve stranky, jestli hezky trenujes a neflakas se ;)
PIM je moc na jaře. To ti může mrkev přes zimu zmrznout. Co takhle Palma 19.10.? Pak si dáme koláč v Alkaidě. Třeba budou mít aj mrkvovej...
Okomentovat